page

Can I be the reason for the smile on your face?
Nepotřebuji přítele, který na všechno přikývne. Můj stín kývá přesněji.

Registračka - pro budoucí SBé

Život závislačky - 2

6. února 2011 v 20:31 | Nioli-chan |  Život závislačky
OHLEDNĚ MÝHO BYTÍ

život závislačky
oddělovač

Jsem tu asi dva roky. Nevím to přesně. Čas tu dávno pozbyl významu. Počítají se tu jenom minuty od absťáku ke šlehu. A těch je nepočítaně. Každej den je takovej velkej absťák a už do konce života bude. Je mi to jasný. A nejen mně. Páč všude a všechno tu smrdí našimy zhuntovanými těly, špinavým životem a naoko předstíraným úsilým, je nutný alespoň trochu se s tím sžít. 
Takovýmu smradu se člověk nikdy nedokáže přizpůsobit. 
Adaptation isn't possible. 
Ale nevšímám si toho. Nemluvím o tom. Náš squat je plnej přetvářky. Žijeme tu sice společně, ale přitom každej sám. Ve svým vlastním světě, do kterýho se navzájem nepouštíme. Je to výborně zaběhnutej stereotyp. Bereme se jako pohybující se těla. Nahý těla bez bázně a hany. 
Každej tady ví, jak na tom jsme, páč všichni tady jsme na tom stejně. 
Nemáme se před sebou proč stydět. Každej může jenom srovnávat a v duchu si řikat, že je na tom relativně dobře. Stejně se moc nepozorujeme. Všude okolo je tma. Žijeme ve tmě. Jako nějaká havěť. Nám to ale vyhovuje. Nemáme rádi, když na nás někdo zírá. Zírání je neslušný. Snažíme se bejt nad věcí, ale někde uvnitř, někde docela hluboko v sobě, víme, jak jsme hnusný. 
Hnusíme se samy sobě. A musíme se hnusit i ostatním. Je to naše vítězství. Tady nám nikdo nemůže ublížit. 
Nikdo se o nás nestará. Nikdo nás tu nedrží. Kromě našich zmatených myslí. Vymytých hlav, který už ani neví co je to realita. 
Žijeme v haluzi vlastní výroby. Trip místo světa. 
A když přece jenom procitneme, vracíme se tam, odkud jsme přišly. Vracíme se a ubližujeme těm, kteří  nás už odepsali. Neviděj nás, ale přesto se nás bojej. 
Jen dealeři nás viděj. Je to symbioza. Dokonalý soužití. Lehkost a krása žití. Vždycky přijde vysvobození. Nakonec stejně vyprchá, jako všechno a na nás dopadne vina. 
Můžeme se litovat, můžeme se nenávidět a nebo mlátit hlavou do zdi. Nic nepomůže. Můžeme jen počkat než to vyprchá. Doufat, že příště se to už nestane. 
A během toho čekání nám nějaká dobrá duše pověsí na krk ceduli: "IDIOT". Je to dobrý varování pro ostatní. 
Jsme tu. Spíme na zemi a ve smradu, ale vybrali jsme si to. Nestěžujeme si, nemáme komu. Můžeme jen doufat. Doufat ve smrt. Páč jediný co máme, je nenasytná pichna. A zejtra ji jdem ven ukojit. Naše výlety = útěky před realitou. Ty jsou jedinečný. Miluju ten pocit svobody. 
Vždycky mi tohle všichni zakazovali. Tohle nesmíš. Tohle nedělej. Na to nešahej. 
Samo, že mi zakazovali i fet. Ale teď jim dokazuju, že ty jejich posraný zákazy dodržovat nemusím a můžu si dělat to, co sama chci. 
Každým dalším výletem cejtím, jak se vzdaluju, jako bych se už nikdy neměla vrátit zpátky mezi normální lidi. Nevadí mi to, páč se stejně nejsem jistá jestli se vrátit chci. Než za mnou přišel pan Pervitin byla jsem nic. Jedno velký NIC, který si myslelo, jak je svět spravedlivej. Snažila jsem se do něho zapadnout, ale nakonec se na to vybodla. 
Nechtěla jsem být jako ostatní. Nechtěla jsem být obyčejná. 
Proto jsem byla ráda, když jsem se s panem Pervitinem setkala. On mi ukázal svůj vlastní barevnej svět. V perníkovym světě je jen neutuchající proud energie. 
Nač spát, když noc je pro mě hezčí než den, ale o den nechci přijít? 
Když se podívám zpátky, přesně do puntíku vím, proč jsem drogy začala brát. Musela jsem začít fetovat, abych našla samu sebe a lidi mě podobný. 
Jsem závisle nezávislá. Proč zastavovat svět, když je to teď super a konečně se vše rozjíždí?

Zákazy. Sliby. Mrtvoly. 
Přes to všechno člověk jde, když se jedná o drogy. Dneska jsem taky šla. Abych dokázala, že zákazy dodržovat nemusím. Abych byla zase blíž k rakvi. A to všechno pro jeden zážitek. 
Ale už to neni takový, jaký to bývalo. Dřív to byla jako rána kladivem. Teď je to jenom potřeba, kterou nutně musím mít k životu. 
Je to návyk. ZÁVISLOST. 
A na příjemnou závislost nejde jen tak zapomenout. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black* Rock Shooter Black* Rock Shooter | E-mail | Web | 7. února 2011 v 15:13 | Reagovat

páni... já už dávno vim že na psaní máš talent ale... to jak to všechno popisuješ... je to jako by si o tom fakt něco vědělla... jako vy sis to fakt zažila... zlato jen tak dál :)

2 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 7. února 2011 v 17:00 | Reagovat

ted neni moc casu ale urco si to prectu!! :)

3 Naomi-san Naomi-san | Web | 7. února 2011 v 18:13 | Reagovat

:-) musím souhlasit s Black :-), vážně to popisuješ skvěle :-). Těším se na další dílek :-P.

4 Miky Miky | Web | 8. února 2011 v 13:52 | Reagovat

NECHCEŠ SI U MĚ ADOPTOVAT PIXELKU?
http://miky-ok-super.blog.cz/1102/adoptujte-si-pixelku

5 naruto-filxp naruto-filxp | 9. února 2011 v 14:54 | Reagovat

Super máš talent :D  Teším sa na ďalší :)

6 TaninQa TaninQa | Web | 9. února 2011 v 20:34 | Reagovat

x) krásný layout! Hoho určitě přečtu, ale až přečtu ten první díl XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama