page

Can I be the reason for the smile on your face?
Nepotřebuji přítele, který na všechno přikývne. Můj stín kývá přesněji.

Registračka - pro budoucí SBé

Život závislačky - 4

13. února 2011 v 16:54 | Nioli-chan |  Život závislačky
KOCOUR A JABLKO

život závislačky
oddělovač

Přišel novej. Nasadit vřelej úsměv a pořádně ho přivítat. Chudák. 
Je celej vyklepanej, bojí se, páč neví co ho čeká. Proč je tady? Chce být sám? 
Nemůže, každej si ho prohlíží. Skutečnost je skutečnost. 
Nevypadá blbě. Neni to oddělaná smažka. Některý o sebe dokážou dokonale dbát. Já na fetku taky nevypadam. Nezasvědcení by jí ve mě nehledali. Sice mi bylo jedno co si o mě kdo myslí, ale nemusel to na mě hned každej poznat. 
Má krásný oči. Velký, azurově modrý s dlouhými řasami. Blonďatý dredy. Líbí se mi. 
I když má absťák. Oči mi na něj sjížděli celý odpoledne. K večeru jsem přemluvila samu sebe a šla jsem za ním. Zaklepala jsem a když se nikdo neozýval, chtěla jsem odejít. Pak mi otevřel. 
Vešla jsem s rozpaky a strachem. 
"Proč jsi přišla?" zeptal se s očividným zájmem. 
"Seznámit se," odpověděla jsem stručně. 
"Aha."
"Já jsem Jablko." představila jsem se.
"Jablbko?"
"Jo"
"A tvý pravý jméno?" zajímal se.
"Nemám," 
"Každý má svý jméno."
"Nenávidím ho. A ty se jmenuješ?"
"Mě říkají Kocour."
"A tvoje pravý jméno?" ptala jsem se.
"Nesnášim ho." 
"A Kocour je lepší?" 
"Vím, je lehce, no." ve tváři se mu objevil náznak přemýšlení. 
"Perverzní?" napověděla jsem mu.
"Já bych spíš řekl úchylný, ale pořád lepší než to pravý." usmál se. 
Povídali jsme si přes 2 hodiny. Není moc hovorný. Ostatně jako já. Začal fetovat ze stejných důvodů jako já. 
Miloval perník a trip. 

..................................................................

Seba ten náš včerejší výlet tak navnadil, že dneska zdrhnul. Nemohla jsem ho nikde najít. I když mě má rád ze všech nejvíc, nechal mě tu. Šel za fetem. A já mu nestála ani za to, aby se mě zeptal jestli chci jít taky. Je pryč, dobrovolně se nevrátí. 
Seb se sice nevrátil, ale zdaleka neni jedinej, kdo tady utíká. 
Ostatní m obdivujou. Teda ti, co maj na všecho stejný názor jako já. A ti, co chtěli přestat si mě nevšímali. A mezi nima i Kocour. Nechtěla jsem se mu vtírat. 
Nakonec přišel sám do ložnice. 
"Proč to děláš?" ptal se mě.
"Co dělám? To, že říkám svůj názor?" 
Nemohla jsem se nabažit toho pohledu do tý modrý hlubiny jeho očí. 
Nechápavě nade mnou zakroutil hlavou a odešel. 
Nemůžeme se vymanit ze sevření drog, páč si život bez nich nedovedeme představit. 
A přesně tohle je náš případ. Šanci na abstinenci máme nulovou. Můžeme utíkat za fetem a jenom občas nám někdo řekne, že bychom měli přestat. Ale co když mi nechceme? 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama